Kandidáti na úřad amerického prezidenta nabírají dech na poslední tři měsíce dlouhé a vyčerpávající kampaně. Jak se blíží termín voleb, upřesňují se i programy kandidátů a přibývá jejich analýz. Vzhledem k tomu, že stav ekonomiky bude zřejmě hlavním tématem voleb, jsou ekonomická témata pod zvláště důkladnou kontrolou.

Přesvědčil se o tom i demokratický kandidát Barack Obama. Dva jeho hlavní ekonomičtí poradci, Jason Furman a Austan Goolsbee obhajovali plány na změny daňového systému v článku ve Wall Street Journal. Jejic hlavním argumentem bylo, že potenciální prezident Obama by daně snižoval prakticky všem, s výjimkou rodin s příjmem nad 250 tisíc dolarů ročně. Daně by se měly podle představ Obamova týmu snížit 95% zaměstnancům a to nejméně o 500 dolarů. Nejvyšší sazba daně z příjmu by se vrátila na úroveň 39,6% a daň z kapitálových příjmů by byla 20%, stejně jako daň z dividend.

Nicméně, s daněmi je to těžké. Pro většinu poplatníky jsou stejně jako sazby daně důležité i různé odpisy a výjimky. Do daňového základu se nemusí započítávat školné, což vypadá bohulibě. Pak ovšem bohatší mají výhodu, neboť většinou své děti posílají na dražší školy a mají tedy více co odepisovat. Udělat podobnou analýzu, kolik vlastně kdo platí na daních není snadné a ještě těžší je udělat to pro doposud nerealizovaný daňový systém.

Dva ekonomové z (pravicového) American Enterprise Institute, Alex Brill a Alan Viard, si ovšem tu práci dali a došli k zajímavému výsledku, který nejlépe vyjadřuje připojený obrázek.

Podle odhadů Brilla a Viarda by rodina s dvěma zaměstnanými rodiči a dvěma dětmi na daních podle Obamy platila vždy stejně nebo více, než platí dnes. Obrázek ukazuje, jak složitý je americký daňový systém, kde se mezní daňové sazby mění náhle a výrazně. V tak složitém systému je třeba pohybovat se opatrně, co žplatí i pro návrh Baracka Obamy.