Tak první demonstranti sedí v Pekingu na policejní stanici. Kvůli Tibetu, jak se dalo očekávat. Jejich protest se u čínských policistů, kteří mají rozkaz se k západním návštěvníkům chovat vlídněji než k vlastním, nesetkal s pochopením. Přirozeně. Teď je už jen otázkou času, kdy náramek, tričko nebo čelenku s nápisem "Free Tibet" nebo jinou nepohodlností pro čínský režim (třeba "Dodržujte lidská práva") odhalí v přímém přenosu některý ze sportovců. Letošní olympiáda prostě bude napínavá, i když trochu jinak, než si pořadatelé představovali.
Disciplína "politizace sportu" nemá jasnějšího favorita než je Mezinárodní olympijský výbor. Dlouhá léta stál v jeho čele funkcionář frankistické španělské diktatury Juan Antonio Samaranch. A nikomu to vlastně moc nevadilo, z olympiád se stal slušný stroj na peníze, které, když se to vezme kolem a kolem, neznají a nechtějí znát žádné ideologie. Ale přesto se kolem nich politika točila, točí a bude točit, tomu se prostě vyhnout nedá.
Těm, kteří se nyní čertí, že se olympiáda v Pekingu příliš politizuje, bych připomněl spor Moskva versus Los Angeles po sovětské invazi do Afghánistánu a socialistický trucpodnik s podporou miliardáře Teda Turnera Hry dobré vůle. Masakr Izraelců v roce 1972 v Mnichově byl extrémem. Lidským, společenským, politickým.
Jižní Korea olympiádu využila jako výkladní skříně při přechodu od autoritářského režimu k demokracii. Barcelona byla symbolem úspěchu, který čeká zemi, jež se zbaví diktatury. Na Atlantu dopadl stín terorismu a počínající války s islamisty. Z olympidá v posledních letech bylo jen Sydney zbaveno politického nánosu, snad pro šťastnou a hravou náturu samotných Australanů.
Peking si své břemeno "politizace" nese od rozhodnutí olympijského výboru hry v komunistické zemi uspořádat. Nikdo a už vůbec ne členové olympijského výboru by neměli být překvapeni, že se během her budou objevovat různé politické projevy a projevíčky. Olympijské předpisy a čínská policie omezují možnosti vyjádřit svobodně názor na minimum - i když sportovci jedou do Číny kvůli něčemu jinému než jsou politické proklamace, to je jasné a nezpochybnitelné.
Ale přesto, vůle vyjádřit svobodně svůj názor patří mezi základní lidská práva, která Čína úspěšně potlačuje. Olympiáda poskytuje režimu v Pekingu jen možnost vylepšit si ve světě image, ukázat, že i rozvojový stát (opravdu, tak nazval svoji zemi nedávno jeden čínský diplomat, když jsme se spolu bavili o Tibetu) je schopen úspěšně zorganizovat tak komplexní a složitou akci.
Olympiáda už dávno není jen sportovní událostí. Je to byznys, je to show, díky dopingu i obrovský vědecký experiment, je to společenská událost a v neposlední řadě je to i politika. V komplexním globalizovaném světě se jednotlivé oblasti lidské činnosti od sebe těžko oddělují, spíš záleží na dané situaci a úhlu pohledu, co převažuje.
Sportovci i funkcionáři ze svobodného světa - včetně Česka - měli možnost si zjistit, do jaké země jedou. Prostě, hovořit o "přehnané politizaci" her je pokrytectví. Pro ty, kteří by snad stále tápali, zde několik odkazů:
Freedom House - Lidská práva a Čína
Jak olympiáda Číně příliš nepomůže, píše The Economist
A oficiální Čína to všechno vidí takto
