Ano, ta otázka se v den, kdy uvidíme Radovana Karadžiče konečně za mřížemi mezinárodního soudu, nabízí: kdy příjde řada na Ratko Mladiče?


Generál se díky záběrům ze Srebrenice (PUSŤTE SI JE NA VIDEU ZDE V TOMTO BLOGU), na nichž si připíjí s nizozemskými vojáky, poplácává děti a slibuje jejich rodičům, že se jim nic nestane, stal možná více symbolem masakrů a genocidy, která se v Bosně a Hercegovině odehrála, než politik Radovan Karadžić. Ten ode dneška čelí v Haagu obviněním z genocidy, porušování ženevských konvencí, vražd a zneužívání civilistů v konfliktu.

Teď je na řadě, shodli se po zatčení Karadžiče západní politici jako Condoleezza Riceová nebo Olli Rehn. Srbská média se začala předhánět v předpovědích, kdy bude Mladić svého bývalého kolegu následovat.

Jenže pokud byl Karadžić mýtus (schovaný prý po pravoslavných klášterech v Bosně a v Černé Hoře, praktikující alternativní medicínu a píšící knihy), pak Mladić je démon. Určitě má krytí alespoň části srbské armády, rozhodně kvůli němu před dvěma lety zahynuli dva nevinní rekruti, strážící tajný vchod do vojenské základny v Bělehradě a nepochybně ho kryli i lidé z bývalé vlády, kteří jsou blízcí expremiéru Vojislavu Koštunicovi - v srbských poměrech umírněnému nacionalistovi, která ale principielně odmítal spolupráci s haagským soudem.

Jenže srbská armáda je i po všech dosavadních reformách stále státem ve státě, už dávno nemá tu moc, co Jugoslávská armáda za Tita a Miloševiče, ale Mladičovi to zatím stačilo. Určitě má stále ještě ochranku několika věrných, která nedá svoji a jeho kůži zadarmo. Pokud se doktor psychiatrie Karadžić věnoval alternativní medicíně, pak by se generál pozemního vojska Mladić mohl věnovat v převleku (prý má také plnovous) třeba svým oblibeným včelám. Srbové s pýchou kdysi ukazovali, jak u generálova bunkru u Han Pijesaku mírumilovně poletuji včely a míří k úlům, které opečovává sám generál, vykreslovaný nepřáteli Srbů jako krvežíznivý hrdlořez.

Zajímavou (dez)informaci zveřejnil minulý týden britský list Daily Telegraph: Mladić prý zradil Karadžiče a dal vyšetřovatelům informace o převleku svého bývalého kolegy, aby si vyjednal lepší podmínky sám pro sebe, jinými slovy, aby byl později zatčen a souzen před srbským (tedy mírnějším), nikoli před haagským soudem. Ale těžko si představit nynější srbskou vládu, která se vší silou snaží získat důvěru Bruselu, že zatkne Mladiče a nevydá ho do Haagu.

Představit si je možné také trochu jiný scénář: že Karadžić nebo Mladić přistoupí na dohodu s mezinárodním soudem podobně jako Karadžičova nástupkyně ve funkci bosenskosrbské prezidentky Biljana Plavšičová. Ta se soudu vzdala dobrovolně, přiznala k vině v jednom z osmi bodů obžaloby, ostatní ji byly prominuty, byla rychle odsouzena a nyní si odpykává jedenáctiletý trest vězení ve Švédsku. Co výměnou za zmírnění obžaloby vyšetřovatelům řekla, není jasné. Rozehrát proti sobě dvojici Karadžić - Mladić by mohlo vést k odhalení zajímavého pozadí konfliktů v Bosně a v celé bývalé Jugoslávii.

Ale to předbíhám. Nejprve je třeba mít oba za mřížemi v Haagu. Mladiče možná víc než Karadžiče. Síla symbolu (v tomto případě hrdiny i zlosyna, záleží na úhlu pohledu) má na Balkáně obzvláště důležitou roli. A bojovník na Balkáně znamenal vždy víc než básník.