Majitel Student Agency pan Jančura se v nedávném příspěvku oprávněně brání proti pronásledování své firmy.
Předsedovi Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ale neměl doporučovat, aby se zabýval spíše ČEZem. Měl panu Pecinovi říci něco úplně jiného.
Měl mu říci, že je úplně lhostejné, jaký podíl na trhu jeho firma má. Vždy má a bude mít právo obchodovat za libovolné ceny, a to kdykoli a s kýmkoli. Měl poukázat na to, že sama existence "antimonopolních" zákonů je absurdní. Právo na svobodu a majetek je morálním principem, který je platný bez ohledu na to, co stanoví zákon. Účelem zákona je právo uznat, chránit a učinit ho vymahatelným, ne ho pošlapávat. Proto jsou jakékoli zákony, které omezují svobodu cen, podmínek obchodu či podnikových fúzí, zvrácené. Hospodářskou soutěž nepodporují ale z principu negují.
Intelektuální oporou existence státní "antimonopolní" politiky jsou hluboce zakořeněné ale falešné teorie o "selhání trhu", jimiž ekonomové hlavního proudu dlouhá desetiletí matou veřejnost. Tito ekonomové nejprve (v rozporu s nutnou realitou) vykonstruují model "dokonalé konkurence", v němž na trhu se zcela stejnými produkty soutěží bezpočet firem, každá s mizivým vlivem na tržní ceny. O celém tomto fantastickém světě pak řeknou, že je „společensky efektivní", aniž by se pozastavovali nad nesmyslností tohoto kolektivistického pojmu. Fungování reálného světa pak považují za "selhání trhu" a "nekalou soutěž", protože v reálném světě nevidí v každém odvětví tisíce nevýznamných firem, které by se chovaly dle jejich iracionálního modelu. Jinými slovy tito ekonomové (o politicích včetně pana Peciny ani nemluvě) absolutně nechápou, co je podstatou konkurence, nechápou že nutnou a postačující podmínkou konkurence je svoboda. Svoboda vstupu na trh, svoboda nabízet produkty za jakékoli ceny a dobrovolně s kýmkoli sjednávat jakékoli smlouvy a obchodní podmínky.
Žádná firma nemá vůči nikomu žádný závazek dodat své zboží nebo službu za nějakou cenu, která by se odvozovala z nějakých poměrů, srovnání, modelů nebo čehokoli. Má právo si stanovit smluvní cenu libovolně, vždyť nikoho nenutí, aby koupil. Žádný kupující nemá právo na „nízkou" či „přiměřenou" cenu toho či onoho zboží nebo služby. Může kupovat jen to, co se nabízí a za podmínek, které s prodávajícím dobrovolně dohodne (což nejčastěji činí přímo aktem koupě). Ani na případných kartelových dohodách výrobců není nic špatného a nekalého. Ať je jejich výsledkem jakákoli cena, vždy bude taková, aby se za ni obchodovalo, a každý obchod je vždy pro obě strany výhodný (jinak by ho neuskutečnily). A pokud za nějakou cenu dané zboží někdo nekoupí, tak prostě nekoupí, toť vše. Je-li cena natolik vysoká, že se vyplatí vstoupit do odvětví novým výrobcům a kartelu konkurovat, mohou tak učinit a nikdo jim nesmí bránit. Mimochodem, skutečná historie chování kartelů a dominantních firem je podstatně jiná než očekávají tradiční nesmyslné učebnicové "modely".
Pan Pecina (a zdaleka nejen on) však vidí společnost jinak. Nevidí ji jako vzájemně obchodující a spolupracující jednotlivce a firmy sledující vlastní prospěch, vytvářející hodnoty jako zdroje vlastní existence. Podnikání a obchodování pro vlastní prospěch nevidí jako mravné a ušlechtilé. Společnost vidí jako velkou organizaci, kde stát odpovídá za "efektivní alokaci společenských zdrojů", a jednotlivcům a firmám povolí jen to či ono, aby zajistil nesmyslný "veřejný prospěch". Jednotlivec a firma dostávají od státu povolení, jen aby mohli sloužit ostatním, nikoli sledovat vlastní prospěch. Takové absurdní pojímání světa se nazývá kolektivismus, kde jednotlivec je bezcennou podřízenou buňkou, nikoli sám sobě cílem. To je svět centrálního plánování, zmrzačeného trhu, hanebného státního násilí a korupce, svět socialismu, v němž žijeme. V takovém světě nevládne právo, ale diktatura tyranských zákonů.
Drůbežáři, pane Pecino, nejsou delikventy, jak jste je nedávno nazval ve své polemice. Jsou vašimi oběťmi. Potenciální obětí je i Student Agency. Váš svět, pane Pecino, s oběťmi počítá. Uvedl jste tehdy, že musíte "nutit firmy k ekonomickému chování". Ony se právě ekonomicky, racionálně a morálně chovají, ale nikoli podle absurdních ekonomických modelů a vašeho kolektivistického pojímání světa, jehož podstatou je obětování jednotlivce kolektivu, obětování zisku nesmyslnému "veřejnému prospěchu". Firmy maximalizují zisk a tím bohatství svých majitelů pomocí důmyslných obchodních strategií. Je to férové a správné. Zisk je mravný, ať je jakkoli vysoký, protože je odměnou za tvorbu hodnot, výsledkem jejich dobrovolné směny, obchodu. A obchod je z definice vždy výhodný pro obě strany, jinak by ho neuskutečnily. Je to tak prosté, a přesto to chápe tak málo lidí.
Oponentům jste namítal, že v EU a ve Spojených státech jsou "antimonopolní" úřady také, a že jsou mnohem přísnější. Fakt, že tyto zákony a úřady, které je vynucují, existují na celém světě, není žádný argument. Na světě existuje mnoho nesmyslů, které nejsou žádným měřítkem správnosti. Jakýkoli zákon či aktivitu státu je třeba morálně a věcně obhájit a neschovávat se za příklady ze zahraničí.
Stojíte pane Pecino v čele instituce, jejímž cílem je ze zákona pošlapávat právo, ničit podnikání, penalizovat úspěch, trestat nevinné lidi. Kartelová dohoda není "nejhorším přečinem" proti hospodářské soutěži, jak jste napsal. Je zcela morální obchodní strategií, a je právem každé firmy. Naopak nebetyčnou nespravedlností a zlem (bohužel legálním) je existence vašeho úřadu a zákona, který ho zřídil.
Jiří Kinkor, ekonom
