Americké prezidentské volby jsou vyčerpávající záležitost. Především pro kandidáty - Barack Obama je už rok naplno v kampani a teď teprve ho čeká „play-off" s kandidátem republikánů Johnem McCainem. Kampaň je ale náročná i pro voliče a dokonce i pro nezúčastněné pozorovatele. Kandidáti jsou pod drobnohledem na každém kroku, každé jejich slovo je někde zachycené a každé klopýtnutí či zaváhaní je nemilosrdně rozebírané celé dny.
Zajímavé bylo, jak se v květnu, když ještě usilovala o nominaci, nečekaně silně projevila Hillary Clintonová. Na otázku, kdo z ekonomů podporuje její nápad na daňové prázdniny z daně na benzín v USA, odpověděla bez zaváhání, že ji názory ekonomů nezajímají. Pro nás, otužilé urážkami Miloše Zemana nic zvláštního, pravda, ale pro americké ekonomy silná káva. Celé týdny diskutovali možné dopady krátkodobého snížení daně na benzín - shoda byla v tom, že by to vedlo jen ke zvýšení poptávky a tedy k dalšímu zvýšení cen, které by ale zřejmě zcela nevykompenzovalo snížení daní.
Návrh Clintonové nyní opakuje John McCain, zatímco Barack Obama odmítl snížení daní jako populistické, ale sám navrhl zvýšit zdanění naftařských firem. Oba dva návrhy jsou ekonomicky pomýlené - snížení daní podpoří poptávku, tím se opět zvýší cena, ale místo amerického rozpočtu půjdou peníze producentům ropy v Arábii, Venezuele či Rusku. Zdanění (amerických) naftařských společností zase vezme peníze na dividendy (pro americké penzijní fondy) a sníží schopnosti firem investovat a zvyšovat nabídku. Zajímavé je spíš, že McCain mířil svým návrhem na „malého" spotřebitele, zatímco Obama podporoval nedůvěru Američanů vůči velký korporacím.
Daňové prázdniny však nejsou jediným tématem prezidentské kampaně, nad kterým ekonomům stávají vlasy na hlavě. Dalším „hříchem" politiků je, že na svých kampaních slibují dělníkům v automobilkách a ocelárnách nesplnitelné - vrácení starých zlatých dob, kdy práce bylo víc než ochotných pracovat a kdy se Číněné a Rusové potáceli v komunistickém plánovacím systému. Neexistuje síla, která by dnes mohla obnovit Pittsburgh 60. let minulého století a která by dokázala zabránit dalšímu poklesu produkce automobilů v Detroitu. To by Amerika skutečně musela zavřít své hranice a začít vyrábět všechno doma. Ale ta auta by pak potřebovala tolik benzínu, že by Američané zase rychle hranice otevírali.
Ale jít do továrny a říct dělníkům do očí, že i jejich job pravděpodobně do pár let zmizí, to lze jen těžko žádat. Na to jsou na světě ekonomové...
Vítězství Baraka Obamy v demokratických primárkách zjednodušilo situaci - nyní lze konečně porovnávat dva programy, jeden demokratický, založený spíše na přerozdělování a regulaci (v amerických měřítkách!) a jeden republikánský, orientovaný na nižší daně a větší svobodu podnikání. Tento rozpor se snad nejlépe ilustruje na rozpočtové politice: demokraté slibují vyšší dávky, republikáni nižší daně. Problém je, že obě strany zapomínají na druhou stranu rovnice. Pokud demokraté opravdu zvýší výdaje, budou muset i zvýšit daně. A naopak, pokud republikáni sníží daně, budou muset škrtat ve výdajích.
Oba kandidáti se ale vyhýbají nepříjemnější části svých plánů. Barack Obama slibuje „eliminování" daně z příjmů pro chudší rodiny a vyšší výdaje na podporu vzdělání, na zvýšení motivace pracovat, na odvrácení hypotéční krize, atd. Dohromady jeho sliby zvyšují dluh americké vlády o nějakých 900 miliard za potenciální první čtyři roky vlády prezidenta Obamy.
John McCain chce snížit daně ze zisk korprací, rozšířit daňové odpisy pro rodiny a prodloužit daňové škrty prezidenta Bushe. Dohromady by to přišlo na nějakých 700 miliard dolarů za první čtyři roky.
To všechno v situaci, kdy letošní schodek americké vlády bude zhruba 400 miliard dolarů, pokračuje hodně drahá okupace Iráku a americká ekonomika čelí výraznému zpomalení, ne-li recesi. Dá se tedy již dnes předpokládat, že ať bude zvolen Obama či McCain, schodek rozpočtu americké vlády spíše poroste. Je na rozhodnutí Američanů, jestli chtějí, aby jejich děti splácely dluhy vzniklé vyššími výdaji nebo nižšími daněmi. Pro voliče v listopadu 2008 to bude legitimní volba, jejich dětem to ale možná bude úplně jedno.
Základní rozdíl je mezi oběma kandidáty v názoru na roli volného obchodu - Obama kritizuje zónu volného obchodu NAFTA, zatímco McCain ji považuje za prospěšnou. Je otázkou, do jaké míry Obama jen vychází vstříc odborářským svazům, které hrají velkou roli v Demokratické straně. Jelikož ale v Americe kandidáti po případném zvolení na své sliby nezapomínají (případně jim je někdo rychle připomene), je pozice Obamy v oblasti volného obchodu dosti delikátní. Zpřísnění či omezení NAFTA by zničilo statisíce pracovních míst v USA, takže případný prezident Obama bude muset najít způsob jak si zachránit tvář a uspokojit odborářské bosse nějakým symbolickým gestem.
Výše uvedený neúplný přehled naznačuje, že program McCaina je bližší „učebnicovému ekonomickému programu", jak by ho preferovala většina ekonomů. Na druhu stranu Obama představuje možná jedinečnou šanci uložit k spánku alespoň některé démony schované hluboko v americké společnosti. Bude to v listopadu 2008 zajímavá volba.
