Čachtická paní Alžběta Báthoryová nebyla ani krvavá, ani vražedkyně. K tomuto závěru došel nejen režisér Juraj Jakubisko, ale i někteří historici. Nejnovější bádání dokonce nasvědčují tomu, že hraběnka byla obětí spiknutí, nikoli strůjcem krvavých lázní.

Romantikou obestřené příběhy, notně přibarvené v dobách komunismu, se staly součástí vzdělávacího, kulturního i ideologického kánonu Středoevropanů. Nejtypičtějším případem je slovenskopolský Juraj Jánošík, loupežník o století mladší než hraběnka Báthoryová. O ní je aspoň známo, že opravdu žila. Nejasné zprávy o "zbojníkovi, který bohatým bral a chudým dával" ovšem daly mnohem víc prostoru k romantické interpretaci - a zároveň i manipulaci.

Jak romanticky a demokraticky zní popis ústavního uspořádání Polska v době vrcholu jeho expanze v šestnáctém a sedmnáctém století, hlavně v románech velkého romantika Henryka Sienkiewicze! O tom, jak polští šlechtici ve vlastních půtkách mezi sebou vlastně sami zapříčinili pád říše a její rozdělení mezi sousedy, už se tolik nepíše. Fakt, že geniální polský vojevůdce Jan III. Sobieski odrazil v roce 1683 od Vídně Turky, do romantických mýtů ale zapadá.

Současné hádky polských politiků o to, kdo si připíše větší zásluhy o umístění americké protiraketové základny, připomínají Sienkiewiczův popis rozhádaných šlechticů na sejmících - shromážděních venkovských šlechticů, kde se rozhodovalo o osudu Polska.

Kdyby si irský romantický spisovatel Bram Stoker nepletl pojmy a dojmy, nestal by se valašský kníže Vlad III. Tepeš slavným upírem Draculou.

Kdyby Maďaři nevykrváceli v revoluci roku 1848, nepotřebovali by v romantismu resuscitovat tolik svých hrdinů a možná by o něco více chápali národní hnutí Slováků nebo Chorvatů, s nimiž se v Uhersku příliš nemazlili. Ačkoli i maďarský útlak je možná mýtus, historické studie o životě obyčejných lidí, tak populární v západní historiografii, si v postkomunismu teprve hledají své autory.

Možná nakonec změníme i pohled na Turky, kdysi obávané nájezdníky, dnes početnou pracovní sílu (v Německu) a skvělé hostitele v dovolenkových destinacích na Egejské riviéře či v Antalyi.

Co by třeba mělo obsahovat první muzeum o přínosu turecké expanze střední Evropě? Třeba že první croissant ve tvaru půlměsíce upekl jistý vídeňský pekař na oslavu toho, že Sobieski odrazil Turky. Ale i to je možná jen mýtus...