Hluboce se nadechla a podívala se mi zpříma do očí: "TI letošní jsou opravdu nároční." A já jí musel dát za pravdu, protože jsem se ještě vzpamatovával z debaty o protiraketové obraně. S NIMI.

Nejdřív si mi ráno postěžovali, že mají v jídelníčku málo masa. Pak, že měli štěstí, že tu jsou. "Dostal jsem se sem až v druhém kole výběru," řekl mi jeden. "Včera jsme se nasmáli, měli jsme přednášku o udržitelném rozvoji a dozvěděli jsme se, že neexistuje volný trh." Zachechtal se.

Pak si třetina z NICH dělala během přednášky a diskuse poznámky přímo do notebooků. Některé to nebavilo, jedna slečna surfovala po internetu a hledala nejlevnější letenku na cestu k moři. ONI prostě neztrácejí čas.

A pak se do mě pustili. K čemu je protiraketová obrana? A proč ji nemůže organizovat NATO? A proč bychom neuvažovali o preventivním jaderném útoku na Írán? A proč nevzít pod deštník také Rusko? A dostanou Poláci své Patrioty?

Debata byla živá, místy hlučná. Skončili jsme potleskem. Můj následovník hovořící o americko-ruských vztazích to měl těžší. Pětina z NICH odešla v první půlce ze sálu, tři kouřili na terase a tvářili se znuděně. "Je to málo teoretické," pravil ten s bradkou.

Ano, jsou nároční, jak pravila Danuta Glondysová, která už posedmé organizuje v Krakově ve Ville Decius Letní visegrádskou školu. Jsou budoucí elita. ONI. I když je účast stojí jen symbolických padesát eur (strava, ubytování a kulturní program v ceně), chtějí hodně. Vědět, znát, zjistit, ohmatat, probrat. Nemají komplexy před prezidentskými poradci ani před profesory z Oxfordu, socialismus a neprůchodné hranice jsou pro NĚ téměř sci-fi. "To se s námi nedá srovnat," říká Danuta, jejíž dcera právě v Barceloně dokončuje doktorát. Potom zamíří na stáž do Chicaga.

První ročník, to byl pokus. Letos se hlásilo osm až deset lidí na jedno místo. Ve studentském životopise začíná mít pobyt ve Ville Decius dobrý zvuk. Letos prý ONI - padesátka studentů z desítky zemí - tolik nedrží pospolu. Ale za to pořád něco chtějí. Nejen víc masa. Tohle je současnost a budoucnost Visegradu v praxi.

Tento text vyšel také v Hospodářských novinách ve sloupku Střed Evropy Martina Ehla